Díky Taylore!
V pondělí 15. května podlehl svému zranění z ukrajinské fronty český dobrovolník, veřejnosti známý pod jménem Taylor. Nevím proč, ale ta zpráva mě rozrušila, i když jsme se neznali osobně a do té doby jsem o něm vlastně mnoho nevěděla. Okamžitě mě napadlo, že jde o medika, o jehož poranění a převozu do Čech se média zmiňovala před několika týdny.
Dění v Ukrajině sleduji od počátku, sama jsem organizovala sbírku deseti invalidních vozíčků pro domov seniorů ve Lvově, ale musím se přiznat, že poslední dobou válečné události, přestože se odehrávají nedaleko nás, zastínily v mém životě běžné starosti člověka žijícího v klidu a míru. Konflikt trvá již 449 dní a prostě pro mě postupně přestal být tak intenzivní, jako v jeho začátku ….
Smutná ranní zpráva o Taylorovi mě ale přinutila odsunout vše ostatní a sednout si k počítači a hledat víc informací o tom, kdo Taylor byl, co dělal a co se mu stalo. Nebylo těžké se vše podstatné dozvědět během pár desítek minut. Z fotografií na mne hleděl sympatický, ani ne čtyřicetiletý muž s tváří Foxe Muldera, zakladatel Project Phoenix Tactical Care, který od počátků konfliktu pomáhá ukrajinské armádě. Jinak také školitel ukrajinských ozbrojených sil v bojové medicíně, organizátor zdravotnické pomoci a sám záchranář, který neváhal vyrazit a ošetřovat a odvážet raněné z předních linií. Podle reakcí blízkých a přátel férový a rovný chlap, inteligentní a vtipný, empatický k dění okolo sebe, leader a ochránce, který ve svém životě neuměl jednat jinak, než s obrovským nasazením a intenzitou. Člověk morálních zásad, které mu nedovolovaly nezúčastněně sedět doma. Pravděpodobně zachránil desítky životů, ať už vlastním přičiněním nebo tím, že vojákům ukázal, jak se co nejlépe postarat o sebe nebo kamarády, když jsou zranění v boji. Postavit se na stranu bezpráví pro něj bylo tak nutkavé a důležité, že to předčilo i obrovskou hrozbu rizika zranění a smrti v oblastech, kam se opakovaně vracel, aby zachránil další a další životy.
Seděla jsem nad tím vším a do očí se mi tlačily slzy … po dlouhé době jsem k sobě zase pustila emoce z té hrůzy, co se v Ukrajině děje. Plakala jsem za Taylora, jemu podobné, za všechny lidi, kteří se aktivně staví ruské agresi a platí za to nejvyšší daň, za děti a civilisty, kteří v Ukrajině ztratili své životy a domovy … za jejich statečnost a odvahu.
Taylor musel být výjimečný člověk, protože krom jeho přátel na jeho odchod reagovala i velká spousta lidí, kteří jsme ho znali jen prostřednictvím obrazovky mobilu, počítače nebo televize. A přesto v nás zanechal otisk, který budeme ještě dlouho cítit a budeme si ho snažit držet v paměti co nejdéle.
Jeho odkaz vnímám jako příležitost znovu se víc zapojit, nebýt zahleděná jen do svých starostí, podat pomocnou těm, co ji potřebují, i těm, kteří ji v Ukrajině dokáží znásobit tak, že tam sami, za nás za všechny, vyjedou a budou konat na místě. Z Phoenixu se mezitím stal Nadační fond a já se budu snažit mu každý měsíc poslat nějaký finanční přebytek na transparentní účet 24022044 / 2010, aby práce, kterou Taylor započal, mohla pokračovat. Pokusím se najít další projekty, které lidem z Ukrajiny pomohou v jejich těžké situaci, ve kterých bych se mohla zapojit a cítila se v nich platná a užitečná.
A třeba se, po válce, všichni jednou osobně sejdeme na Taylorově memoriálu, něco jako light verzi MED CUP s humanitárním přesahem, abychom opravdu nezapomněli. Však i Regi Schams má svůj memoriál 
Díky Taylore.
text: Irena Vanišová