O víkendu jsme se sešli s přáteli napříč handicapy a všemi kouty České republiky v Praze na další akci Cesty za snem, na letošním třetím kvadriatlonu. Počasí bylo krásné a nálada ještě lepší …
Setkání s každou známou tváří, která se ve veslařském klubu na Smíchově postupně zjevovala, zvýšilo tlukot srdce, vyloudilo úsměv na tváři, přiválo vzpomínky na společné zážitky z minula … prostě to hřálo ještě víc, než slunce nad našimi hlavami.
Ano, závodili jsme a snažili jsme se ze sebe vymáčknout nejlepší výkony… Ale to podstatné na aktivitách Cesty za snem není místo na bedně. To podstatné a hlavní důvod, proč se na akce Héři, Tomáše a spol. vracíme jako magnetem přitahovaní, jsou navázaná přátelství a neopakovatelné zážitky ve společnosti opravdových a ryzích přátel.
Kdo se k tomuto společenství někdy připojil, ví, o čem mluvíme. Je krásné sledovat, jak se k této komunitě přidávají stále další a další lidé a i jejich tváře rozradostňuje úsměv od ucha k uchu.
Již za týden se všichni postavíme na start dalšího ročníku maratonu. I tady se jistě pojede o to, být první v cíli. Ale to nejdůležitější se odehraje trochu stranou všech kamer, objektivů fotoaparátů a GPS ukazatelů na mapách… To hlavní bude, jak se cestou zachováme jeden k druhému.
Zda v potřebný okamžik sesedneme z kola a podáme pomocnou ruku někomu na trati.
Zda setřeme slzy na cizí tváři v okamžiku jeho zklamání.
Zda se rozdělíme o své poslední palačinky.
Zda …
Prostě strašně se těšíme, co všechno nás na trase letos potká, jak nás to obohatí, a jak se zapíše do našich duší a srdcí. A nemáme strach, protože víme, že všichni jsme jeden tým!