Rozpálená cesta do Bratislavy

Milý Leoši,

už se na tebe těšíme zítra, ale napřed ti dlužíme reportáž z druhé části čtvrtečního dne, kdy jsme se večer v šíleném parnu dokodrcali do Bratislavy, Lednice a okolo půlnoci až do Pasohlávek.

Ve čtvrtek po poledni zamiřujeme z Hradiště na Bzenec. Náš další směr ukazuje na Strážnici, když tu se nám v připravené trase zjevuje uzavírka L. Koukáme bezradně do mapy a víme, že nesmíme použít zakázaný úsek silnice č. 55… A co teď! Pod vlivem adrenalinu se rozhodujeme, svorně celá posádka auta jako jeden muž, vjet do zákazu, kde se frézuje část silnice. Jsme přesvědčeni, že nám to projde nebo to prostě ukecáme, jsme přeci doprovod závodníka! Euforie je bohužel brzy potrestána policejní stopkou. Jiřík na kole proklouzává a jede sám dál. Na jedné straně dobře, nezdržujeme se, na druhé už míň, měl být zanedlouho střídaný. Je děsné dusno a horko … nelíbí se nám, že zůstal sám.

Když jsme odstaveni s autem k lesu, je nám jasné, že to bude průšvih. Porušený zákaz, v druhé řadě nejsme pro množství věcí připoutaní, nemluvě o Kváčovi, který odpočívá vzadu v leže u kol a teď už se i schovává pod haldou karimatek a matrací, abychom si nepřitížili ještě jeho vyhmátnutím. Zbytečně muže zákona nedráždíme a nenahrneme se k jejich policejnímu vozu všichni, poslušně čekáme, ale minuty ubíhají. Pak konečně slyšíme rozsudek: zaplatíte pokutu a navíc se musíte vrátit.

Radek se mezitím převléknul vzadu do cyklo a když nemůžeme dál s autem, bleskově vyskakuje zadními dveřmi, vytahuje kolo a jede za Jirkou sám, aniž by bedlivý policejní úředník stihl jakkoliv zareagovat, nebo vymyslet obvinění. Cítíme se lépe, Jiřík nebude na trase sám.

Nakonec není celá situace až tak zlá. Nějaké minutky zpoždění jsou, ale nepovažujeme je za fatální pro ztrátu první pozice na trase mezi čtyřkami. Jirku brzo nabíráme u cesty a za chvíli už vidíme na silnici uhánět i Kváču. Domlouváme směr Holič a Kůty a jedeme dle původního plánu.

Pohybujeme se zatím na nejošklivějším úseku závodu. Parno, silnice nekonečná a plná dopravního ruchu včetně velkých náklaďáků, které projíždějí někdy úplně natěsno vedle nechráněného cyklisty. Až do Bratislavy se střídá Jiřík s Kváčou. Kluci na sebe za jízdy lijí vodu z bidonů, doplňujeme jim zásoby. V jeden moment houkáme na Jiříka“ „Nechceš vodu?“ a ten jen zmateně kývá hlavou nahoru / dolů a doleva / doprava. Ráďa to ihned pohotově a suše překládá: „Dal by si studené pivo“. Tak asi tak tam bylo, abyste věděli. 🙂

Nakonec se nám ale přeci jen podaří bratislavský skalp v podobě razítka získat do bible MHCM a předáváme tracker druhé partě, která s ním uhání zpět do Čech do průjezdního bodu Lednice. Ještě chvíli zůstáváme v Bratislavě, posilňujeme se, odbíháme na záchod, a pak i my jedeme za stejným cílem.

V Lednici jsme dřív než naše kolo, parkujeme v krásném prostoru nádvoří a část z nás okamžitě uléhá na trávu a usíná jako špalek. Druhá parta již zcela neovládající základní lidskou potřebu „jíst“ se jde dobývat do restaurace naproti na teplou polévku. Dalo by se říct, že si vychutnáváme vzácné okamžiky naprosté spokojenosti na trase. A to ještě netušíme, jaké překvapení nás za pár minut zvedne ze židlí a ještě více rozveselí.

Ale to až příště, ať není článek moc dlouhý a někdo ho vůbec čte!

Pa, tvůj tým