Labská stezka II. – cyklistická výprava na pokračování

Již před rokem, když jsme byli v cíli naší první části cyklistického výletu napříč handicapy podél Labe, jsme si slíbili, že letos vyrazíme znovu. A tak se také stalo! Je to akce, na kterou se těšíme celý rok a hezky ji plánujeme dopředu, aby se na ní cítili všichni komfortně, ať už bude jakékoliv počasí.

Sraz jsme měli u kamarárů Terezky a Zdeňka nedaleko Roudnice nad Labem, kde jsme vloni končili. Tady jsme nechali svá auta a přesedlali jsme na ocelové oře – klasická kola a lehokolo a vyrazili jsme vstříc dobrodružství. Skupinka účastníků se nám letos rozrostla, bylo nás celkem 8. Čím více kamarádů, tím větší legrace a bohatší zážitky na celý život. Plán byl dojet až do německého Bad Schandau.

Hned první den nás přepadl déšť, naštěstí až v druhé části dne a s nepřízní počasí jsme si dokázali poradit. Do cíle první etapy jsme sice dorazili trochu promočení, ale díky zamluvenému ubytování v krásných glampingových domečcích jsme se brzy usušili, navečeřeli se a sestavili plán na další den. Potom už jsme unavení zalezli do pelíšků a spali až do rána.

V sobotu už se mraky trochu protrhaly, a tak padlo rozhodnutí vyrazit na cestu a nečekat, až déšť úplně ustane. Trasa podél Labe je krásná, hezkou přírodou a není příliš kopcovitá. Sice trochu sprchlo, ale do plánovaného místa v polovině cesty, kde jsme se chtěli naobědvat, už jsme dorazili skoro usušení. Posilnili jsme se a následovala druhá polovina cesty do Děčína. Tady jsme se občerstvili v místní kavárně se spoustou zmrzliny a vyrazili jsme si nakoupit večeři a najít ubytování.

Ale jak už to někdy bývá, člověk míní a plány se mění. Bohužel se porouchalo naše velké doprovodné vozidlo, i když naštěstí v místě, kde se dalo zaparkovat bez překážek silničního provozu. Pokusy, jak auto opravit vlastními silami nebyly úspěšné. Po krátké rozvaze jsme se rozhodli vzít si za své motto „všichni za jednoho, jeden za všechny“ a zrušili jsme nedělní a poslední etapu letošní trasy. Buď celý tým nebo si Bad Schandau necháme až na příští rok. Však nejde o nic vážného, podstatné bylo dopravit rodinu Hanky a Pavla a jejich děti v pořádku domů, do Prahy. Na tom jsme se jednohlasně shodli.

I přes tuhle nepříjemnost jsme si ale prodloužený víkend všichni moc užili. Není podstatné, zda je člověk zdravý nebo ho životem provází fyzický handicap. V té správné společností se dají překonat všechny obrubníky, schody a další překážky, aby lidé s handicapem nemuseli trávit svůj volný čas doma, bez možnosti aktivně sportovat s kamarády.

Děkujeme všem, kdo podporujete naše aktivity, dlouhodobě nebo jste se o nás právě dozvěděli. Vaše podpora má velký smysl, jejím prostřednictvím zlepšujete život lidem, kteří neměli takové štěstí a do života jim vstoupil úraz nebo onemocnění. Moc si vašeho zapojení vážíme.