Ráďa se stal naším prvním chráněncem. Kamarád s velkým “K” našeho kapitána Radka Kvačka. Skromný kluk, usměvaný pohodář nejdříve z judistických žíněnek, později z atletických stadionů a curlingové ledové plochy. Život naruby se Ráďovi obrátil ráno 20. února 1998 v pouhých 23 letech. Jel za kamarádem, aby společně sledovali naše hokejisty v památném naganském semifinále proti Kanadě. Bohužel k němu již nedojel. Mladého a talentovaného judistu se slibně se rozvíjející kariérou a juniorského mistra republiky vytlačilo do příkopu jiné auto při předjížděcím manévru. Ráďa nebyl připoutaný, udeřil se do hlavy, napůl vypadl ven a poškodil si krční páteř. Necítil nohy, částečně měl ochrnuté i ruce. Později se navíc přidaly komplikace s proleženinou a lékaři mu museli amputovat levou nohu. Těžká životní situace, se kterou by měl sílu poprat se jen málokdo. Kdo se ale narodí jako bojovník, zůstane jím, i když leží na lopatkách. Radek se během dvou tří let odrazil ode dne a začal postupně plavat, dělat altetiku a nakonec hrát curling. Získal v něm několik mistrovských titulů a v roce 2011 byl jako člen reprezentačního družstva i u české premiéry na mistrovství světa. Klouzavé kameny se staly jeho velikou sportovní láskou i životní náplní, rád předával své herní zkušenosti druhým, především dětem. Bohužel, 3. listopadu 2016 se ve věku 41 let Ráďova životní pouť v tichosti a náhle uzavřela. Přes smutek, který v srdcích máme, si budeme Ráďu pamatovat jako skvělého a statačného kluka a úsměvem na rtech.